expedice usa - Le Big Mac and Royal cheese

02.04.2013 09:27

 

Expedice Route 66 – závěrečná expedice z 5-ti letého cyklu pro vozíčkáře na 4 kontinenty

1.část  Le Big Mac and Royal cheese

 

Stejně jako protagonisté slavného Tarantinova filmu jsme byli i my (Lukáš, Míša, Radek) omámeni při příjezdu do Los Angeles jinakostí  světa ve kterém jsme se ocitli po 12 ti hodinovém letu z Zurichu.

V L.A jsme pronajali auto a jeli hned za Oliverem Shokouh, majitelem Harley Davidson Glendale do jeho dealerství. Oliver nás pak vzal na večeři a nechal přespat ve svém domě pro hosty. Druhý den ráno jsme  jeli opět k němu do dealerství a prohlédli si jeho prostory se vším všudy včetně malého muzea motocyklů. To jsme ještě netušili, že když nám Oliver Shokouh (zakladatel Love Ride)ukazuje první vyrobenou Electra Glidu a potutelně se přitom usmívá, že nás za chvíli seznámi s Čechem Jakubem, který u něj pracuje a který nám zanedlouho přiváží stroj, který nás poveze za objevováním Ameriky. Je to nová Electra Glide Classic Harley Davidson, najeto 560 mil a Lukáš si poprvé zkouší sednout na motorku. Uff, všechno dopadlo dobře, jen levá noha co má občas spazmy se bude muset přivazovat. Po nezbytném úřadování nám Oliver i Larry, šéf HOGu Los Angeles Glendale, přejí šťastnou cestu a my vyrážíme ukrajovat první kilometry vlastně míle.Jsme vděčni Oliverovi, že nám motocykl půjčil zdarma a také za velmi příjemné uvítání v Los Angeles.

Po vyjetí z L.A. odbočujeme na slavnou silnici číslo 1, která kopíruje pobřeží a jeho úžasné scenérie. Motocykl má dostatek síly, a pěkně jde za plynem, řízení je absolutně snadné, dalo by se řídit dvěma prsty, popř jet bez rukou na řídítkách a řídit jenom náklonem těla.  Již první den dáváme pěknou řádku kilometrů a dojíždíme za tmy k Oceano Dunes, kam nás navedli místní – a ono opravdu se může i s vozem až  na   pláž, po které se prohání spousta čtyřkolek  a bugin. V nočním mumraji se snažíme najít místečko ke spaní, voda se nebezpečně přibližuje, je příliv. Po postavení stanů vyrážíme na večeři a dáváme si hlavní chod, který dělíme na 3 porce- jídlo se tu servíruje ve velkém, dokonce malé kafe má půllitru. V noci nás mořská voda naštěstí nespláchla a tak jediná potíž bylo přenesení Lukáše ke stanu, protože vozík se prostě bořil a nešlo jet. Druhý den ráno opouštíme pobřeží Pacifiku a vydáváme se do vnitrozemí směrem k Sekvoja National  Park. Jízda nám pěkně ubíhá, Míša v doprovodném voze si také pochvaluje automatické řazení, které ji umožňuje fotit krásy Californie. Jsme překvapeni velikostí země ale i velikostí nápojů, jídel, prostě všechno včetně aut je v Americe veliké…. Při vjezdu do národního parku Sequoia National Park platíme 80 usd za vstup do všech parků a dlouhými serpentinami vyjíždíme do necelých dvou tisíc metrů, kde se přímo u cesty tyčí 3000 let staré, 80 metrů vysoké stromy – Sekvoje. Pro Lukáše je super, že všechna místa jsou uzpůsobeny pro vozíčkáře.  Dole pod národním parkem jedeme kolem plantáží pomerančovníků, a za dvě hodiny jsme již v horách,kde ještě leží sníh. Teplota se snížila o deset stupňů a tak když se rozdělíme  a já jedu dolů pro benzín, nastává první komplikace výpravy.  Nikde není signál a my se večer nemůžeme najít a tak já přespávám v údolí a Lukáš  s Míšou na horách. Ráno se šťastně shledáme na cestě parkem a vyrážíme podhůřím Sekvoja parku k Shermann passu. Ten je ale bohužel zavřený, a tak z hor sjíždíme do Kernville, kde se ubytujeme u jezera v motelu. Krajina je pořád nádherná, jedeme celý den zatáčkami. Electra pracuje jako hodinky, nezaváhá ani při prudkých výjezdech či sjezdech. Pořád musím obdivovat její snadné vedení, po celodenní jízdě nejsem vůbec unaven, a to se opakuje den co den. Časem si zvykám i na jinou polohu posedu, a naučím se využívat účinnější  nožní zadní brzdy.

Třetím dnem jsme se přiblížili k slavnému údolí smrti v Kalifornii, již při vjezdu fotíme továrnu na sůl nedaleko Ridgecrestu.  Teplota dole je 36 stupňů celsia, v létě až 60 stupňů. Ve Stovepipe Wells se zastavujeme na nabrání benzínu, ale čeká nás jen cedule Out of Gasoline – benzín došel. Tak alespoň nakupujeme suvenýry a kupuju Lukášovi samolepku: Přežil jsem jízdu přes údolí smrti. Zatím je to pouze optimistické přání, čeká nás večer ubytování v kempu ve Furnace  Creeku a noc v údolí smrti. Znovu si uvědomujeme jak je všechno přizpůsobeno pro vozíčkáře, všude jsou stoly a kryté ohniště. Dokonce záchod a sprcha uprostřed pouště.  Večer děláme oheň a zkoušíme colemanův vařič. Vše funguje a při konzumování večeře se bavíme pohledem na rodinku, která se přijela ubytovat , má obrovský stan, který bere vítr. Také nafoukání obrovské matrace kompresorem , poté jak matraci bere vítr a boří stan, no bylo to zajímavé.. po hromadě sprostých slov se stan stěhuje na závětrnou stranu stromů a zdá se, že i rodinka se ubytovala v pohodě. Trošku se obáváme chladných nočních teplot, ale naštěstí je docela teplo a i vítr přestal fučet. Ráno si přivstaneme a při příjemné teplotě si jedeme prohlédnout BADWATER BASIN. 85 metrů pod úrovní moře, nejnižší místo ve Spojených státech amerických a i tady jsou na solné plochy nájezdy pro vozíčkáře.  Po průjezdu údolím smrti se dostáváme do Shoshone, kde benzinka funguje a my si dáváme ranní kávu, opět půllitrovou s nápisem malé kafe. Pak již pohodová cesta do Las Vegas, ubytováváme se v Diamond Innu na Las Vegas Boulevard a jdeme objevovat krásy proslulého města. Lukáš s Míšou jsou zařídit potřebné dokumenty stejně jako mnoho jiných včetně Karla a Ivanky Gottových do známé budovy, v nočních hodinách brouzdají slavnými kasíny a dne 2.4. 2012 v dopoledních hodinách jsou slavnostně oddání  v  kapličce v Las Vegas. Gratulujeme a přejeme šťastné kilometry na jejich svatební cestě. Cestovatele čeká Zion Park, Bryce park, Grand Canyon, Joshua tree a slavná route 66.

 

Děkujeme sponzorům:  Oliver Shokouh Harley Davidson Glendale, Geneze, Bonver Dakar Project, Outdoors riders Radek a Barbora Krieglerovi, Škola Zdenka Matějčka, Renáta Staňková, a také spřízněným médiím za publikování tohoto článku. 

 

Fotogalerie viz níže pod články v sekci Newsletters.

 

Sepsal: Radek Kriegler

 

 

 

Kontakt

Radek Kriegler Rooseveltova 38
160 00 Praha 6
Tel.: 723 507 809 r.kriegler@gmail.com