Závěrečné slovo Outdoors Riders

15.04.2013 08:21

 

Vážení přátelé občanského sdružení Outdoors Riders,

 

za 5 let práce zdarma ve prospěch potřebných jsme zajisté dosáhli některých pozoruhodných výsledků. Vzdyt kdo z vozíčkářů měl možnost stát na Khardung La, dívat se na jezero Titicaca nebo svézt se po Route 66.

 

Celá činnost sdružení byla umožněna mimo sponzorské pomoci díky dobrovolné práci zdarma Radka Krieglera a podpoře této práce ze strany jeho ženy Barbory Krieglerové.

 

Je osobní tragédií Radka Krieglera a jeho dětí, že zároveň se mu nadšení pro tuto práci stalo osudným ve věci ohrožení jeho rodiny. Jeho žena Bára sdružení podporovala i v dobách kdy děti tátu potřebovaly doma, a vybudovala si odpor vůči svému manželovi i sdružení.

 

Nutno podotknout, že k tomu velkým dílem přispěli sami vozíčkáři - to když Jana Fesslová udělala podvod, někteří kritizovali Radka za jeho práci, a také motorkáři, kteří bez našeho souhlasu zaměnili občanské sdružení pomáhající vozíčkářům za MC klub (ani po změně názvu na Outdoors Riders nebylo respektováno, že jsme obyčejné občanské neziskové sdružení). O to více potěší pozitivní zprávy od Lukáše a Míši, kteří absolvovali expedici Route 66.

 

Celá činnost směřovala na podporu několika vozíčkářů a k dokončení pětiletého cestovatelského cyklu a neúspěšně jsme se pokusili s Oliverem Shokouh o založení Autism Ride.

 

Chtěl jsem jen pomáhat potřebným, ale dělal jsem to hodně naivně - od srdce. Můj sen o krásné rodině s manželkou Barunkou a  malými dětmi Davídkem a Natálkou byl rozbit mimo jiné výše uvedenými vlivy.

 

Co říci na závěr - každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán.

 

s pozdravem

 

Radek Kriegler, Outdoors Riders

US Route 66 a západní národní parky from Radek Kriegler on Vimeo.

 

 

 

US Route 66 a národní parky divokého západu

 

Autor: Radek Kriegler

 

 

NABÍZÍME VÁM REPORTÁŽ ZE ZÁVĚREČNÉ EXPEDICE PĚTILETÉHO CESTOVATELSKÉHO CYKLU MOTORKÁŘE RADKA KRIEGLERA, KTERÉMU SE OD ROKU 2008 V TOMTO PROJEKTU PODAŘILO 3 NEOHROŽENÉ VOZÍČKÁŘE A 3 NEOHROŽENÉ VOZÍČKÁŘKY V SEDLE MOTOCYKLU DOVÉZT POSTUPNĚ NA MAROCKOU SAHARU, ALE I NA NEJVYŠŠÍ PRŮSMYK SVĚTA KHARDUNG LA VE VÝŠCE 5600 M N.M. V HIMÁLAJI, DO JIHOAMERICKÝCH AND K JEZERU TITICACA, NA PERUÁNSKÉ MACHU PICHU NEBO DO VÝCHODOEVROPSKÝCH KARPAT. CELKEM NAJELI PŘES DVACET PĚT TISÍC KILOMETRŮ V 16 ZEMÍCH SVĚTA NA ČTYŘECH KONTINENTECH, EXPEDICE TRVALY PRŮMĚRNĚ 18 AŽ 30 DNÍ. DNES TEDY O TÉ ZÁVĚREČNÉ LETOŠNÍ PO LEGENDÁRNÍ SEVEROAMERICKÉ ROUTE 66.

 

 

Lukášovi je 28 let, pochází z Ostravy. Po úrazu na horách je ochrnutý na spodní část těla. Je to prima chlap, sportovec – hraje florbal i na vozíku, reprezentuje ČR. Studuje dálkově speciální pedagogiku a láká ho dobrodružství, vozík se rozhodl nevnímat jako životní překážku. S Míšou se znají léta a při plánování expedice je blízkost Las Vegas

přivedla realizovat to, o čem delší dobu přemýšlí – vzít se! Route 66 bude tedy

jejich nezapomenutelnou svatební cestou.

 

 

1.část Le Big Mac and Royal cheese

 

Stejně jako protagonisté slavného Tarantinova filmu jsme byli i my (Lukáš, Míša,

Radek) omámeni při příjezdu do Los Angeles jinakostí světa, ve kterém jsme se ocitli po 12ti hodinovém letu z Zurichu. V L.A. jsme pronajali auto a jeli hned za Oliverem Shokouh, majitelem Harley Davidson Glendale, do jeho dealerství. Oliver nás pak vzal na večeři a nechal přespat ve svém domě pro hosty. Druhý den ráno jsme jeli opět k němu a prohlédli si prostory jeho dealerství se vším všudy, včetně

malého muzea motocyklů. To jsme ještě netušili, že nás Oliver Shokouh za chvíli

seznámí s Čechem Jakubem, který u něj pracuje a který nám zanedlouho přiváží

stroj, který nás poveze za objevováním Ameriky. Je to nová Electra Glide Classic

Harley Davidson, najeto 560 mil a Lukáš si poprvé zkouší sednout na motorku.

Uff, všechno dopadlo dobře, jen levá noha, co má občas spazmy, se bude muset

přivazovat. Jsme vděčni Oliverovi, že nám motocykl půjčil zdarma a také za velmi příjemné uvítání v Los Angeles.

 

 

Vyrážíme!

Po vyjetí z L.A. odbočujeme na slavnou silnici číslo 1, která kopíruje pobřeží a jeho

úžasné scenérie. Motocykl má dostatek síly, a pěkně jde za plynem, řízení je absolutně snadné, dalo by se řídit dvěma prsty, ba i jenom náklonem těla. Již první

den dáváme pěknou řádku kilometrů a dojíždíme za tmy k Oceano Dunes, kam nás

navedli místní – a ono se opravdu může i s vozem až na pláž, po které se prohání

spousta čtyřkolek a bugin. V nočním mumraji se snažíme najít místečko ke spaní,

voda se nebezpečně přibližuje, je příliv. Po postavení stanů vyrážíme na večeři a dáváme si hlavní chod, který dělíme na 3 porce – jídlo se tu servíruje ve velkém, dokonce malé kafe má půl litru. V noci nás mořská voda naštěstí nespláchla, a tak jediná potíž bylo přenesení Lukáše ke stanu, protože vozík se prostě bořil a nešlo jet. Druhý den ráno opouštíme pobřeží Pacifiku a vydáváme se do vnitrozemí směrem k Sequoia National Park. Jízda nám pěkně ubíhá, Míša v doprovodném voze si také pochvaluje automatické řazení, které jí umožňuje fotit krásy Californie. Jsme překvapeni velikostí země, ale i velikostí nápojů, jídel, prostě všechno včetně aut je v Americe veliké...

 

¨

Při vjezdu do národního parku Sequoia National Park platíme 80 USD za vstup do

všech parků a dlouhými serpentinami vyjíždíme do necelých dvou tisíc metrů, kde

se přímo u cesty tyčí 3000 let staré, 80 metrů vysoké stromy – sekvoje. Pro Lukáše

je super, že všechna místa jsou uzpůsobena pro vozíčkáře. Dole pod národním parkem jedeme kolem plantáží pomerančovníků, a za dvě hodiny jsme již v horách, kde ještě leží sníh. Teplota se snížila o deset stupňů, a tak když se rozdělíme a já jedu dolů pro benzín, nastává první komplikace výpravy. Nikde není signál a my se večer nemůžeme najít, a tak já přespávám v údolí a Lukáš s Míšou na horách. Ráno se šťastně shledáme na cestě parkem a vyrážíme. Krajina je pořád nádherná, jedeme celý den zatáčkami. Electra pracuje jako hodinky, nezaváhá ani při prudkých výjezdech či sjezdech. Časem si zvykám i na jinou polohu posedu, a naučím se využívat účinnější nožní zadní brzdy.

 

Údolí smrti

 

Třetí den jsme se přiblížili k slavnému údolí smrti v Kalifornii. Teplota dole je

36°C, v létě až 60°C. Ve Stovepipe Wells se zastavujeme u benzínky, ale čeká nás

jen cedule Out of Gasoline – benzín došel. Tak alespoň nakupujeme suvenýry a kupuju Lukášovi samolepku: Přežil jsem jízdu přes údolí smrti. Zatím je to pouze

optimistické přání, čeká nás večer ubytování v kempu ve Furnace Creeku a noc

v údolí smrti. Znovu si uvědomujeme, jak je všechno přizpůsobeno pro vozíčkáře, všude jsou stoly a kryté ohniště. Dokonce záchod a sprcha uprostřed pouště. Ráno

si přivstaneme a při příjemné teplotě si jedeme prohlédnout BADWATER BASIN.

85 metrů pod úrovní moře, nejnižší místo ve Spojených státech amerických a i tady

jsou na solné plochy nájezdy pro vozíčkáře. Po průjezdu údolím smrti se dostáváme do Shoshone, kde benzinka funguje a my si dáváme ranní kávu, opět půllitrovou s nápisem malé kafe.

 

 

Svatba v Las Vegas

 

Pak již pohodová cesta do Las Vegas, ubytováváme se v Diamond Innu a Lukáš

s Míšou jdou zařídit potřebné dokumenty do známé budovy, v nočních hodinách

brouzdají slavnými kasíny a dne 2. 4. 2012 v dopoledních hodinách jsou slavnostně

oddáni v kapličce v Las Vegas. Gratulujeme a přejeme šťastné kilometry na jejich svatební cestě. Cestovatele čeká Zion Park, Bryce park, Grand Canyon,

Joshua tree a slavná route 66.

 

Jízda národními parky

západní části USA k Route 66

 

Z Las Vegas vyjíždíme na prohlídku Hoover Dam, světoznámá přehrada na řece Coloradu má méně vody, ale její prohlídka opravdu stojí za to. Je zde zapsán kus americké historie, včetně jmen všech lidí, kteří se na stavbě tohoto vskutku velkolepého díla podíleli.

 

Lukáš a Míša mají pořád slavnostní náladu, dopoledne byli oddáni v kaplicce na Stripu v Las Vegas, a tak vybíráme krásný motel v Overtonu,kde tráví svatební noc. Ještě předtím nás čekají steaky v hospůdce s příznačným názvem Sugars (Cukroušci).

 

ZION A BRYCE NATIONAL PARKS


 

Další den nás již silnice č. 15 přivádí k Harley Davidson dealershipu u parku Zion, kde si prohlížíme nádherné stroje a já neodolám a zakoupím si výroční košili Harley Davidson – je tomu již 110 let, co pánové Harley a Davidson dali do kupy první motocykl a založili ikonickou značku motocyklů.
Nás ovšem již čeká další z úžasných národních parků – je to Zion National Park. Ten zahrnuje některé z nejkrásnějších kaňonů ve Spojených státech. Vyznačuje se náhorními plošinami, bludištěm úzkých, hlubokých, pískovcových kaňonů a impozantními skalními věžemi a náhorními plošinami. Jsou zde velkolepé rokle s názvem Zion Narrows. Kocháme se výhledy a vyjíždíme na silnici směrem k Bryce kaňonu.
Po přespání v útulné chatce (byla potřeba, bylo pod nulou) se vydáváme na další obdivování kaňonů s podivuhodnými věžovitými útvary dalšího amerického národního parku – BRYCE National Park. Utah je země národních parků a všichni jsou tady na to patřičně hrdí.
Čeká nás přesun asi 400 km, Lukáš to na motorce zvládá skvěle, Míša v doprovodném vozidle taky. Po vjezdu na území Navajů brzdíme u jedné usedlosti, proženou nás psi a ptáme se na ubytování v polorozpadlém přístřešku. Probíhá obvyklá konverzace odkud jsme a co tu děláme, a pak se jdeme ubytovat do stanů u přístřešku.


 

MONUMENT VALLEY a GRAND CANYON


Vyjetí ven z písečné polopouště chvíli ráno trvá, ale nakonec to po mírné ekvilibristice zvládáme a jedeme do Monument Valley. To nás ohromí svou velikostí a nádherou. Projetí celého okruhu trvá dvě hodiny a projíždíme to autem, na motorce se to projet moc nedá. Jinak ovšem Haryk funguje skvěle, obzvlášť pohodlné sezení vzadu vyhovuje jak Lukášovi, a na zkušební jízdě také Míše. Není problém zvládat denně 300 – 400 km a počet mil utěšeně narůstá.
Naší další zastávkou je Grand Canyon, který svou nadmořskou výškou má podnebí Kanady. Zde se ubytováváme v Mother Campu a jdeme si prohlédnout krásné výhledy na největší kaňon na zemi při večerním zapadání sluníčka. Další den dopoledne si vyzkouším sestoupit hoďku do kaňonu a zpět, večer máme krásný táborák a pečeme pravé americké steaky, připravil je Lukáš. Nadmořská výška nás zmáhá i při přejezdu 3000 metrů vysokého sedla na cestě do Flagstaffu.


Další den večer se již ubytováváme v jednom z motýlků na slavné silnice a dopřáváme si prohlídky známého města na Route 66. Všude nás udivují budovy a nápisy z dob pionýrských objevitelů a velkého přesunu obyvatel do Kalifornie. I nás čeká 800 km po slavné cestě – její nejkrásnější části, a jdeme si ji užívat každým douškem.

 

Slavná US Route 66

Na slavnou šestašedesátku najíždíme ve Flagstaffu a pohybovali jsme se po ní 5 závěrečných dnů expedice. Navštívili jsme její nejhezčí část v Arizoně a Kalifornii. Ve Flagstaffu obdivujeme obchůdky RT 66 i hotýlky z dob největší slávy této kultovní silnice.
Dlužno říci, že současná podoba silnice je v některých státech zanedbaná, jinde obnovovaná pro turistické účely. Rozhodně se nejedná o souvislou silnici, ale mnohdy musíte najet na I40 a jet po nové silnici. Také si užijete bloudění a hledání té správné trasy, nemnohdy jsme skončili v polích či u značky Konec cesty. Většinou v městech najdete historické okruhy, my jsme navštívili Flaggstaff, Kingman, Selingman, Oatman a dojeli po Route 66 až k historickému Pieru v Santa Monice v Los Angeles, kde jsme cestování ukončili.


 

ZAKONČENÍ EXPEDICE S LORENZEM LAMASEM A ROBERTEM PATRICKEM


Slavnostní zakončení expedice bylo však až u Olivera Shokouh v Harley Davidson Glendale, kde se s námi přišli pozdravit Oliver Shokouh, Lorenzo Lamas, Robert Patrick a další z týmu LoveRide.org, který stejně jako občanské sdružení Outdoors Riders sponzoroval Lukášovu cestu za americkým snem.


Děkujeme všem, kdo přispěli ke zdárné výpravě a důstojnému zakončení pětiletého moto cestovatelského cyklu pro vozíčkáře Radka a Barbory Krieglerových z občanského sdružení Outdoors Riders.

V Los Angeles, Harley Davidson Glendale, dne 10.4.2013.

Účastníci: Lukáš Gruner (vozmen), Michaela Mališová Grunerová, Radek Kriegler

Děkujeme sponzorům: Oliver Shokouh Harley Davidson Glendale, Geneze, Bonver Dakar Project, Outdoors riders Radek a Barbora Krieglerovi, Škola Zdenka Matějčka, a také spřízněným médiím za publikování tohoto článku.


 


 

Pod čarou:

Občanské sdružení Outdoors Riders a resignací Radka Krieglera ukončilo činnost. Chce-li někdo z motorkářů pokračovat a pomáhat např. Benefici MDA RIDE je možno takovému dobrovolníkovi sdružení předat. Stačí zavolat Radkovi na 723507809.www.outdoorsriders.cz.

Kontakt

Radek Kriegler Rooseveltova 38
160 00 Praha 6
Tel.: 723 507 809 r.kriegler@gmail.com